Volby v 6. A

Pokud se dospělí domnívají, že žáky a žákyně základních škol problematika voleb do parlamentu ČR míjela velkým obloukem, ráda bych je vyvedla z omylu! Jedno pošmourné předvolební dopoledne se mi výjimečně podařilo z velké přestávky urvat alespoň pár minut pro sebe, a tak, zasněně hledíc na zbývající kousek Brumíka, jsem relaxovala. Najednou se ze třídy sousedící s kabinetem ozval mohutný ryk. Kdybych nevěděla, že právě sedím ve svém kabinetu u svého stolu, pomyslela bych si, že mě někdo kouzlem přenesl do ZOO k pavilonu opic.
Z nejasného halekání ke mně občas doletělo „Babiš“. Aha, nejsem v ZOO, to jen žáci a žákyně mé třídy řeší volby. Vtom se ale ozvalo „No tak se jí zeptáme, koho bude volit“. Jelikož mě za pár minut čekala hodina Výchovy občanství se 6. A, bylo zřejmé, že budu do předvolebního víru chtě nechtě vtažena. Zazvonilo a já bez váhání vstoupila do jámy lvové. Potutelné úsměvy na tvářích chlapců z mé třídy mi jasně dávaly najevo, že tato hodina nebude probíhat dle mého předem připraveného plánu. Dobře, nebudu chodit kolem horké kaše, pomyslela jsem si. „Tak vy tu řešíte volby?“
Tato nevinná otázka zažehla v očích žáků i žákyň nezkrotný oheň zvědavosti a možnosti vyhnout se problematice příbuzenských vztahů. V duchu jsem se musela pousmát. „A proč ne, vždyť kde jinde, než ve Výchově k občanství bychom měli řešit aktuální otázky“, pronesly mé rty do éteru a v tu chvíli bylo o hodině rozhodnuto.
Jako lavina se na mou hlavu valily názory žáků 6. A na naši politickou scénu, koho volit, koho nevolit. Kéž by vše šlo řešit tak jednoduše, jako to dokáží děti, uvažovala jsem v duchu. Nebo si jen my dospělí někdy zbytečně přiděláváme vrásky a měli bychom se i my od dětí učit?
Korunu všemu nasadily dvě skupiny chlapců, které si vytvořily politické strany. O přestávce již zástupci obou stran stihli předvolební průzkum, v němž jednoznačně zvítězila SZŘ, tedy Strana zdravých řízků.
Volební program prý kluci promysleli, a proto jsme jim my ostatní dali šanci, aby se vyjádřili k potenciálním voličům ze 6. A  a přesvědčili je o jejich zvolení. Během přednesu, který svou podobou až nápadně připomínal předvolební kampaně našich politiků, tolikrát vybuchla taková salva smíchu, až jsem se bála, že nás někdo přijde umravnit. Někteří voliči šli po lídrech strany nekompromisně a svými všetečnými otázkami jim vytvořili nejednu vrásku na čele. Atmosféra hodiny strhla i mě, a proto jsem se do diskuse živě zapojila i já. Nakonec mé otázky byly utnuty slovy „Když vy jste moc chytrá, paní učitelko“. Se zvoněním se celá třída včetně mě probrala z volebního opojení a my se opět ocitli v učebně číslo 1.
Hodina Výchovy k občanství sice nabrala úplně jiný směr, než který jsem původně zamýšlela, ale svého rozhodnutí nelituji. Myslím, že tato hodina zůstane v paměti dětí ještě hodně dlouho a že si z ní odnesly alespoň to, že není všechno zlato, co se třpytí a že ne všechny sliby, které dáme, dokážeme splnit.
Škola nemůže být vždy zábavná, bez teoretického základu nelze hrát hry. Pokud se nám ale sama příležitost naservíruje na stříbrném podnosu, je třeba ji chytit za pačesy a vyždímat z ní vše, co jen lze. Bc. Dana Peregrinová

You may also like...