Za výukou přírodopisu do přírody

Vrátili jsme se po lockdownu zpět do školních tříd. Sláva! Ani tento fakt nás ale neosvobodil úplně. Ptát se i odpovídat přes bariéru respirátorů není nijak zábavné. Stejně tak i výpočetní technika nic moc nespasí, bylo jí v posledních měsících až přes míru. Nakonec jsme v naší kosmonoské škole dospěli s žáky ke vcelku očekávanému závěru – proč se s alespoň malou částí v přírodopisu probírané látky nepotkat přímo na jejím přirozeném stanovišti.

Zkusili jsme tedy s některými třídami vyrazit na hodinu přírodopisu do našeho zámeckého parku. Žáci si tak mohli doslova osahat část učiva z tématu jehličnanů a listnatých stromů. Narazili jsme však na dva základní limity. Kosmonoský zámecký park neoplývá přílišnou biodiverzitou a na vzdělávání ve vzdálenější přírodě je jedna vyučovací hodina velmi krátká.

Abychom se dostali dál, museli jsme tomu věnovat celé dopoledne. To nám umožnilo vyrazit na Radouč a nechat žáky osobně proniknout do tajů tamějšího biotopu. Však jsme také měli skvělé průvodce z ČSOP Klenice, paní Vlčkovou, paní Bartkovou či pana doktora Kůrku.

Žáci si tak mohli například prohlédnout zdejší raritu, rostlinku devaterku poléhavou, která nám ale bohužel i vzhledem k chladnému jaru neukázala víc než poupátka. Kromě této výjimečnosti se žáci během dopoledne mohli seznámit i s mnoha zástupci hmyzu a jiných členovců. A stejně jako každý návštěvník Radouče, se zamilovali se do zdejších syslíků.

Kdybychom si dokázali vyhradit ještě více času, naše studium přírodopisu by mohlo být ještě komplexnější. A tuto tézi jsme si ověřili hned na následujícím školním výletě, při kterém jsme neváhali šlapat do kopců, sestupovat do údolí a zajít až do nitra bažin, kde jsme spatřili nejeden  přírodopisný skvost. Panečku, to by se to v přírodě vyučovalo přírodopisu!

Mgr. Ivana Štefková

 

 

You may also like...