V naší škole na zámku jsme se učili s Leonardem da Vinci

Stalo se již tradicí, že poslední týden výuky v kalendářním roce je v naší zámecké škole vyhrazen nejen vánočním besídkám, nadílkám a vánočnímu spaní ve škole, ale především celoškolnímu projektu ÚDiF (Úžasné divadlo fyziky). Tentokrát byl projekt zasvěcen jednomu z největších vědců, umělci, vynálezci a učiteli Leonardu da Vinci.

Proč právě Leonardo da Vinci?
Odpověď je prostá – tato renesanční osobnost mě fascinuje už od dětství. Jeho schopnost propojovat umění s technikou a pozorováním přírody je přesně to, co v moderní škole potřebujeme. Proto se stal ústřední postavou letošního, již třetího ročníku celoškolního projektu ÚDiF, který v týdnu před Vánocemi proměnil naši školu na zámku v jedno velké badatelské centrum. Letošní téma „ÚDiF 2025 aneb Učíme se s Leonardem“ nás provedlo od historie přes manuální zručnost a poctivé řemeslo, až k nejmodernějším technologiím a propojilo tak vědu s krásou.

Do projektu se zapojili i ti nejmenší žáci
Projekt odstartovalo představení skupiny Pernštejni a výstava již hotových modelů. To hlavní se ale následně dělo ve třídách. Žáci se stali učedníky Leonardova žáka Salaie a plnili náročné úkoly, jejichž výsledkem byl vlastnoručně vyrobený „lapbook“ – interaktivní tematická kniha plná
skládaček, kapes a pohyblivých prvků. Leonardo byl nejen malíř a vynálezce, ale i vynikající hudebník. Této jeho stránky jsme využili a s pomocí umělé inteligence vytvořili dvě písně, které si můžete poslechnout přes QR kódy. První píseň s názvem „V Kosmonosích na zámku ožil dávný čas“ mapuje průběh celého projektu a druhá, „Vyrábění v dílnách“, se soustředí na práci se dřevem a nářadím ve školní dílně. Díky tomuto počinu se tak renesanční odkaz potkává se současnou digitální dobou. Pro mě osobně bylo jedním z nejhezčích momentů sledovat nadšení žáků prvního stupně. Jakou měly děti radost ze svých lapbooků, nekonečných papírů a všech zážitků! Jejich bezprostřední radost, když například postavily samonosný most bez hřebíků a samy si ho přešly, byla nakažlivá. Velký úspěch měly také školní dílny. Dalo by se říci, že to jsou ještě malé děti, ale ony měřily úhelníkem, řezaly pilkou, brousily na kotoučové brusce, vrtaly na stojanové vrtačce a opalovaly dřevo. Odnesly si tak nejen výrobek, ale hlavně spoustu zážitků a zkušeností.

Není učení jako učení
Zaujmout dnešní teenagery na druhém stupni je často oříšek. O to větší radost mi udělala věta, kterou pronesl jeden z žáků při hodnocení projektu: „Hlavně, že jsme se nemuseli učit.“ Tato věta je pro pedagoga tím největším vyznamenáním. Žáci totiž celý týden tvrdě pracovali – počítali nosnost mostů, v angličtině luštili technické návody pro ozubená soukolí, využívali tablety a aplikaci Nobody’s Perfect ke zkoumání symetrie, kriticky hodnotili historické prameny a rýsovali zlatý řez. Byli však tak vtažení do děje a praktické činnosti, že si ani nevšimli, jak intenzivně se vzdělávají. To je kouzlo badatelské výuky.

Poděkování těm, kteří projektu vdechli život
Ačkoliv byl nápad, přípravy a hromada papírů především mým dílem, projekt by zůstal „mrtvý“ bez spolupráce a zapojení mých kolegů. Byli to právě oni, kdo svým přístupem, energií a nasazením žáky strhli a provedli je celým týdnem. Jim patří obrovský dík za to, že se z mého nápadu stal živý a smysluplný projekt.

Spolupráce si velmi vážíme
Velké poděkování patří také spolku SRPŠ, který činnost školy a pořádání školních akcí velmi podporuje. Díky finančnímu příspěvku spolku jsme mohli uhradit veškeré náklady na výrobu lapbooků, zrcátka a na další potřebný materiál. SRPŠ také přispělo každému žákovi na vstupné na divadelní představení a závěrečnou ohňovou show. Projekt ÚDiF 2025 opět ukázal, že když se spojí inspirativní téma, podpora rodičů a dobrý tým učitelů, škola se stává místem, kde se děti „nemusí učit“, protože stačí využít jejich přirozené touhy poznávat svět kolem sebe.

Ing. Marcela Červová
vyučující na 2. stupni